Úvahy otce na otcovské v norském podání (aneb rovnoprávnost)

TL;DR:
Norská rodičovská je kratší, za plný plat a vystřídají se na ní oba rodiče. Takže se oba musí umět o to dítě postarat. Oba si vyzkouší, „zač je toho loket“, ale i užijí nádherné chvíle a mohou naplno z první ruky sledovat vývoj své ratolesti. Není prostor tu hrát hry na zneuznanou nedoceněnou zapšklou matku, jejíž práce si nikdo neváží. Oba se podílejí. Oba mohou lépe pochopit, co skýtá role toho druhého.

Původně jsem si říkal, že se ke své zkušenosti otce na rodičovské již vyjadřovat nebudu. Je to už dlouho. Už je to nerelevantní. Už je to rok a kousek zpátky. Jenže pak přišel na Facebooku jistý pamflet, který mě přiměl si tu přeci jen otevřít pusu... a možná to kvůli tomu pamfletu bude i v mírně militantnějším duchu, než jsem měl původně v plánu. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Faktická část

Začněme trochou faktů. Norsko je krásná země v mnoha ohledech. Celkové nastavení společnosti mnohem více směrem k rovnoprávnosti je nepochybně jednou z nich. I když moje české já se někdy nemůže zbavit dojmu, že je to trochu na sílu. Na druhou stranu mi nepřijde, že mírná regulace státem v tomhle ohledu by byla ke škodě. Spíš naopak, pomáhá. A to v mnoha oblastech. Takže k těm faktům:

• Rodičovská trvá standardně buď 49 týdnů (cca 11 měsíců) při měsíční výplatě ve výši 100% platu, co člověk normálně vydělává, nebo 59 týdnů (cca 13 měsíců) při 80%.
• Rodič na rodičovské je zaměstnancem státu, který je státem placený za výchovu dítěte během standardní pracovní doby ve všední dny. Peníze nejsou sociální dávka, je to výplata. Je explicitně řečeno, že po večerech a o víkendu náleží péče o dítě oběma rodičům. Z toho mimo jiného plyne, že se z rodičovské platí odvody, tedy se počítá do důchodu. A vzniká z ní právo na placenou dovolenou další rok (kdybyste v Norsku rok nepracovali, další rok nemáte nárok na placenou dovolenou).
• Matka odchází z práce 3 až 12 týdnů před termínem, podle svojí vůle (pokud zdravotní důvody nenutí odejít dřív, pak by se to samozřejmě neodečítalo z celkové délky).
• Prvních 6 týdnů po porodu si může vybrat pouze matka.
• Zbývající dobu si mezi sebou dělí matka a otec (spolumatka) podle vlastního uvážení, ale je dáno, že minimálně 15 týdnů (cca 3 měsíce) by si z kvóty měl vyčerpat každý z rodičů. Pokud by se rodiče nevystřídali, přijdou o peníze za těch 15 týdnů. Když jsem byl na rodičovské já, bylo to o 5 týdnů méně, než teď. Mění se to docela často podle toho, kdo zrovna sedí ve vládě.
• V systému existuje značná flexibilita, volno si rodiče mohou vybírat klidně na střídačku, např. podle dní v týdnu. Rovněž se dá vybrání rodičovské odložit do cca až 3 let.
• Každý z rodičů si může po skončení rodičovské vybrat až rok neplaceného volna, kdy mu zaměstnavatel musí držet místo.

V praxi to vypadá nejčastěji tak, že matka si bere první část, pak se rodiče vystřídají a zbytek do konce (minimálně ty 3 měsíce) si bere sekundární pečující osoba. Pro zjednodušení, jasnost a vzhledem k určení textu pro české čtenářstvo mi odpusťte, že jí pro teď někdy budu říkat otec.

Rodičovská má tedy celkově jen cca třetinovou délku „klasické“ rodičovské v Česku. Nechci se tu pouštět do sáhodlouhé diskuse, co je lepší, ale pár poznámek si neodpustím. Někteří zástupci z obou národů by se byli ochotni pohádat do krve za svůj názor, že cokoliv jiného než ten 1, nebo 3 roky dítě jednoznačně poškodí a kdo chce cokoliv jiného, je špatný rodič a patří do pekla. Poslední dobou se obzvláště na českém internetu objevují hodně hlasité výkřiky samozvaných odborníků (kteří ve skutečnosti o problematice skutečně nic nevědí, ano, mluvím o téhle figurce), jak dítě musí být s matkou do tří let, protože je to pro něj prostě nejlepší a matky by se měly stydět, když neplní svou roli. Někteří Norové by zase řekli, že kdokoliv bude dítě držet doma déle než rok ho bude ochuzovat o interakce v kolektivu a dítě se nikdy nenaučí pořádně vyjít s ostatními, což je trestuhodné. Každý by se rval za to svoje. Nutno dodat, že Češi mi v tomhle přijdou krapet militantnější. Přitom, krajané prominou, mi nepřijde, že by ty 3 roky měly na populaci nějaké pozitivní účinky. Že by Češi byli nějací více psychicky vyrovnaní, nebo společensky adaptovaní, než jiné národy, kde děti nejsou s primární pečující osobou 3 roky, tak to tedy z mého pohledu nejsou. Možná spíš naopak (čímž neříkám, že je příčina právě v dlouhé rodičovské). Než jsme se rozhodli popudit proti sobě oba národy a nechat Erika doma cca 1 a 3/4 roku, věnoval jsem velmi netriviální množství času vyhledávání a načítání reálných objektivních údajů na tohle téma. Faktem zůstává, že i rozsáhlejší metastudie jsou velmi nekonkluzivní. Prostě co je pro dítě nejlepší, závisí na moc proměnných. Frustrovaný rodič, co bude na dítě 2 ze 3 roků křičet, protože mu z věčné rodičovské hrabe, napáchá rozhodně více škody, než kdyby dítě šlo v roce do školky. A na druhou stranu, když dítě půjde v roce do školky, možná se v některých ohledech nerozvine tak rychle, jak by se mohlo rozvinout za plné pozornosti 100% vyrovnaného milujícího rodiče. Ale zase ne každé dítě bude skákat do stropu radostí z toho, že bude mít rodiče stále za zadečkem. A jak objektivně poznat, co je pro to konkrétní dítě nejlepší. A takhle bychom mohli pokračovat.

K výše popsanému ještě nutno dodat, že místní školka (v ČR pro nejmladší věkovou skupinu jesle) je něco trochu jiného, než co by většina čtenářů očekávala. Např. je tu min. jeden vychovatel na 3 děti (s výjimkou pro rodinné školky do 8 dětí, kde je to 1 na 4). Nikdo z vychovatelů by si nedovolil na děti křičet, nebo s nimi nejednat slušně a s respektem.

Jedněmi z důsledků kratší mateřské a střídání rodičů je např. to, že je pro matku daleko menší problém se vrátit po kratší době zpět do práce a neměkne jí doma mozek. Nebo to, že zaměstnavatelé vědí, že i když najmou muže, stejně jim zmizne na rodičovskou, takže si nepomůžou. Asi druhý nejčastější model totiž je, že si rodiče rozdělí rodičovskou přesně půl na půl.

Moje slinty

Ale sliboval jsem úvahy otce na rodičovské, že. Takže konec faktů. Následující odstavec jsem napsal před rokem bezprostředně po skončení svojí kvóty:

Jsou tomu tři týdny, kdy skončilo doposud nejdelší období od chvíle, kdy jsem dokončil školu, po které jsem nic neprogramoval. Ani nečetl kód nikoho jiného. Ani jednu řádku. Místo toho jsem měnil plíny, plazil se po podlaze, krmil (ne sebe, na to většinou nebyly vhodné podmínky, protože mi moje jídlo mermomocí chtěl někdo sníst), fungoval jako držátko a opěrka, ale i jako strážce spánku a ochránce, předváděl zvuky zvířátek a dělal spoustu dalších věcí. A moc jsem si to užil.

Víte, ten předchozí odstavec to docela dobře shrnuje. Jako otec, co si užil doma neopakovatelné 2 a půl měsíce s naším dítětem, musím ale ještě říct následující (ne vždy dobře spojitelné a sjednotitelné) myšlenky:

• Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být. Náš vztah s Erikem to posunulo na úplně jinou úroveň, než když jsem byl většinu jeho bdělého dne v práci. Víc si na mě zvykl a já na něho. Víc jsme se na sebe napojili.
• Vědomí, že se budu o Erika brzy výhradně starat na plný úvazek mě motivovalo víc se zapojovat i před tím. I když jsem byl zrovna unavený a tak trochu na vážkách, jestli v tu konkrétní chvíli nedělat raději něco jiného, přimělo mě to aktivněji se účastnit péče o Erika. I když jsem o to v ten moment nestál. Ale věděl jsem, že dostanu svou jedinečnou šanci trávit svůj čas s Erikem a chtěl jsem na to být co nejlépe připravený, abychom z toho měli oba maximum.
• Být na rodičovské je namáhavé. To nikdo nikdy nezpochybňoval. Ale seriózně, není to „tak strašné“, jak některé české ženy trpící syndromem zneuznaných matek líčí.
• Ano, musíte přes den vyprat (plíny i normální oblečení, pokud jste částečný ekobio otec) a stále přebalovat, uvařit nějaké to jídlo, které se dá do drobečka nasoukat (což se pak ne vždy povede), převléct pročůranou postel a dítě, omýt ze sebe a z drobka blitečky, poklidit, pak znovu poklidit a průběžně ještě dvacetkrát, nedojdete si sami na záchod, nemáte čas na sebe a hlavně musíte mít pozornost stále napnutou, aby se něco nestalo. Ale... nemusíte řešit, že je co nejrychleji potřeba nahodi zpět spadlý systém, kvůli kterému pár set tisícům lidí právě vypadlo internetové streamování, nemusíte balancovat na ostří nože, když se snažíte při code review kolegovi vysvětlit, proč je jeho práce jen kupa sr*ček, ale zároveň ho u toho nechcete urazit, i když víte, že se stejně už nezlepší, nikam neposune. Nemusíte z minima vstupů odhadovat, jak pro nového zákazníka nadimenzovat nový systém za milióny, aby správně fungoval. Nemusíte být naštvaní, že nemůžete dělat na svém pracovním projektu a místo toho opravujete velkou část své pracovní doby chyby svých kolegů. Vaše dítě je váš projekt. A čas na něj máte 100% rezervovaný. A vidíte, jak vám krásně roste pod rukama.
• Můžete si udělat krásný, klidný denní režim. Sice s ne úplně pevným časováním, ale nemůžu zapomenou na ty každodenní dvouhodinové procházky lesem s kočárkem. Výlety do města za Anežkou do práce, aby přes den mohla nakojit, i když jsem byl s Erikem já. Měl jsem denně čas vařit, byť byl repertoár omezený na to, co lze s klidným srdcem narvat do dítěte. Taky jsme si spolu hráli. Čas vymezený jen na to. Ne tak na půl, když máte myšlenky někde jinde.
• Celá otcovská je výrazné přerušení zaběhlého rytmu. Neděláte najednou skoro nic z toho, co jinak tvoří stereotyp vašeho života. Máte obrovskou spoustu času (procházky s kočárkem, kdy dítě spí) rezervovaného na to, abyste si mohli přemýšlet o životě, přehodnocovat, bilancovat...
• Střídání rodičů na mateřské má za důsledek, že obě strany si dovedou lépe představit, jaké to je... tahle věta znamená, že jako OBĚ strany si to dovedou představit.
• Přijde mi, že se opravdu hodně českých žen rádo staví do role trpitelek. Mimibazartalkem by se vedle bydlenek a snažilek řadily jako trpilky, což je vlastně podmnožina bydlenek. A všiml jsem si toho i u těch, které mají partnery, řekněme, ne úplně "tradičního" smýšlení. Je to takový národní sport, nebo co. Žena trpí, muž je neschopný a neváží si jí, ani toho, co dělá na mateřské. A běda jak není neschopný nebo si jí váží! Na můj vkus jsem absolvoval až moc rozhovorů, kde příslušná trpilka vlastně nebyla ochotna akceptovat myšlenku, že si někdo, přesněji nějaký muž, NEmyslí, že se "na mateřské jen ulejvá". Některé se dokonce cítily ohroženy tím, že když je s tím dítětem chlap, tak se vlastně nic tak extra hrozného neděje, dítě prospívá, všichni jsou spokojeni. Průměrná trpilka prostě potřebuje trpět a chraň bůh, aby jí to někdo bral, nedej bože její manža nebo příťa.
• Milí rodiče na mateřské / otcovské. Připusťte si, že vás to dítě někdy prostě štve a máte ho plné zuby. Potřebujete se ho zbavit. Je to OK. Řekněte to partnerovi / partnerce, ať si ho na chvíli přebere. Je každého jeho osobní odpovědnost aby si určil, co je pro něj přijatelné. Partner / partnerka nebude chtít? Tahejte o to sirky. Rovnoprávnost.
• Jste na mateřské a štve vás to tam? Váš manžel si podle vás „jen chodí do práce a nemá žádné starosti“ (viz. pamflet zmiňovaný v úvodu)? Řešení je na dosah ruky! Prostě se prohoďte. Norský systém to nejen umožňuje, ale i k tomu tlačí. A co vím, v ČR může na rodičovskou taktéž jít otec.
• Milí pánové, štve vás v něčem přístup vašich partnerek? Tak jim nabídněte si to prohodit. Jsou to přeci jen samé výhody, nemoct budovat vztah se svým dítětem, nést odpovědnost za zaopatření rodiny, tahat se po práci ještě s nákupy, přijít o pokroky svého dítěte a slyšet o nich jen z druhé ruky! Nabídněte svým trpilkám, že potom, co ráno odhází sníh, abyste se mohli jít přes den projít s kočárkem, a nezapomenou dát prát plíny, abyste je měli připravené na přeházení do sušičky, až se děťátko vzbudí, by mohly cestou do práce přemýšlet o tom, kde vezmou víc peněz na nájem za větší byt, když teď máte dítě a budete potřebovat víc prostoru. V práci by mohly řešit, jak jednou postavit vlastní bydlení, ideálně dům (a zároveň u toho na něj samozřejmě vydělávat peníze, protože je to tak snadné). Před odpoledním spaním jim zavezete děťátko nakojit a třebas přihodíte jednu dvě historky o tom, jaké to dneska bylo. A až přijdou večer domů, proč byste je nechávali vydechnout, nahrňte na ně cokoli potřebujete. Celý den se stejně jen flákaly. A pak jim můžete povyprávět, jak se dneska vaše dítko, které zastihly nespící sotva hodinu, poprvé posadilo. Ale ony se jen flákaly v práci, tak u toho nebyly. Vy možná naopak oceníte ve srovnání se svou prací relativně předvídatelný a klidný denní režim a to, že odpovědnost za zaopatření rodiny převezme někdo jiný. Navíc budete mít čas vařit jen tak pro zábavu.
• Já jsem výše zmíněnou nabídku na základě své zkušenosti z otcovské udělal, a nebyla přijata. Ale některé věci se od té doby zlepšily.
• Každý jsme jiný. Situace mezi otci v Česku se pohybuje od "fuj, ono to smrdí, vem si to zpět, asi se to pokakalo" po "aha, no, vidíš, to já na červený zadeček používám směs bambuckého másla s těmi a těmi bylinkami". Stejně tak existují ženy, které si dovedou představit obě role, ale existují i výše popsané trpilky. Nelze globalizovat. Je to vůči někomu vždycky sprosté. Výše popsané postřehy měly za cíl trochu popíchnout. Obě strany. Rovnoprávně.