Tre nøtter til Askepott

Tři oříšky pro Popelku. V článku o norských Vánocích jsme se zmínili o pohádkách a slíbili, že o jedné z nich napíšeme víc. Tady to teda je. Norové Popelku milujou. Přesněji různé generace a různí lidé ji milujou různými způsoby, setkáte se se sentimentem, nostalgií i mírným pobavením. Dívá se ale kde kdo. Příběh o Popelce je samozřejmě tradiční záležitost, Češi ho mají také rádi a stejně tak i mnoho dalších národů. Proč by to zrovna u Norů mělo být něco zvláštního? Jednoznačně proto, že se tu nebavíme o norském filmu o Popelce, ale o kultovní československo-německé koprodukci z roku 1973. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš… Fakt. Na hlavním kanálu veřejnoprávní televize na Štědrý den v jedenáct dopoledne. Do televizního programu na Štědrý den patří bez přestávky už od roku 1975. Někdy je zajímavé přestat se na chvíli fixovat na představu, že celý svět zná české pivo, a zjistit, co vyvážíme doopravdy. Co lidi v jiných státech napadne jako první, když se řekne Česko? Některé Američany možná české pornoherečky, spoustu Norů právě Tři oříšky. Dokladem toho budiž i na norské poměry poměrně rozsáhlé wikipedické heslo.

Vzhledem k tomu, že se jedná o pohádku a že by se tím pádem mohly dívat malé děti, je norská verze dabovaná, nikoli titulkovaná, jak je tu jinak zvykem. Není to ale takový ten „klasický“ český dabing, který si možná představíte. Je to ten druh, který se při převodu do češtiny používá třeba u přírodovědných pořadů. Napřed slyšíte kousíček potichu puštěného originálu, načež přes něj začne mluvit silnější hlas, který vám originál zprostředkuje. Vlastně takové mluvené titulky. Všechny postavy dabuje jeden pán. Ano, i Popelku! Jako důkaz místo slibů přikládáme dva malé vzorky, které jsme pořídili při sledování vánočního vysílání.

U tohoto druhu dabingu jde především o význam, v překladu zůstane pravděpodobně ztraceno ještě víc než u jiných druhů. Repliky jsou v norské adaptaci často zkrácené a slovní hříčky a vtípky vynechané, což nám přišlo škoda – některé by šly. Zároveň jsme nabyli dojmu, že některé škrty nepramenily ani tak z nepřeložitelnosti nebo šetření časem, jako ze snahy se řečenému úmyslně vyhnout. „To u nás umí malá holka“ se tak norsky řekne „to u nás umí každé malé děcko“, „asi pod ním schovává velkej nos“ se řekne „asi má moc ošklivej nos“ a podobně. Taky jsme chvíli mudrovali nad tím, jak se z „kukuřice do ošatky“ staly fazole. Naše nejpravděpodobnější hypotéza je, že Norové znají kukuřici jen jako vařenou na stánku nebo sterilovanou v plechovce. Ale nevíme.

Že se jedná o velký fenomén, který mají všichni jaksi v povědomí, dokládá ze všeho nejlíp lidový zájem o problematiku. Ještě v listopadu se mě na Popelku ptala kolegyně v práci a následně mi vyjevila skutečnost, že o Popelce jakási potrhlá Norka píše blog. Ten obsahuje podrobný popis děje doplněný obřím množstvím fotek, informace o scénáři, hercích, lokacích, záměrech a norském dabérovi (jehož hlas je v Norsku hodně známý), pokus o český text hitovky Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? a jeho anglický překlad, úvahu nad tím, proč se Popelka Norům tak líbí, a v neposlední řadě i střípky o hercích, které prošly z českého bulvárního tisku do toho norského. Však se pokochejte sami, pro nasátí celkového dojmu není znalost norštiny zapotřebí :).

Ještě lepší než výše zmíněný – a vážně míněný – blog jsou parodie, jaké byste nevymysleli. Jak jsme je sledovali, váleli jsme si sice smíchy po zemi, ale zároveň nám to přišlo jaksi nemorální, dělat si srandu z Popelky. No ale dívali jsme se dál. Jeden od pohledu dost možná docela nákladný počin spáchali hlasatelé z hudební stanice NRK P3, kteří humorně pojali klíčové scény a v předvánočním období vypouštěli jedno video každý pátek. Naším oblíbencem se stala vycpaná sova Rozárka. No a pak scéna, kde se Popelka schovává v lese za pařezem.

O krok dál to dotáhl youtubový kanál TVNorge se svou scénkou Popelka používá elektrické spotřebiče:

Ne že by teda ta jejich Popelka nemluvila rusky, ale co se dá dělat. Stručné shrnutí děje:

Macecha: „Popelko, co se flákáš, nemáš co na práci?“
Popelka: „Však mám hotovo, s odsávačkou popela, mikrovlnkou a kuchyňským robotem to trvá nula nula prd.“
Macecha: „Tak se podíváme, co uděláš s tímhle.“
Na čočku vysypanou na podlahu Popelka pošle robotický vysavač.
Macecha: „To se s tebou asi princ nebude chtít oženit, když neumíš pracovat rukama.“
Popelka: „Jedna věc by mi rukama šla...“

...a to je prosím politicky korektní Norsko!

Z neskutečné říše youtubu zpět do reality. Ani tam to totiž není bez zajímavosti. V roce 2014 získalo Česko nehorázné prachy z Norských fondů na digitalizaci a revitalizaci deseti filmů, mezi nimi i Třech oříšků pro Popelku. V norských novinách se zpráva objevila s titulkem Vánoční dárek z Česka. Nová verze se letos poprvé pouštěla v televizi a v půli prosince měla premiéru v norských kinech. Prostě velká věc.

Dost jsme hloubali nad tím, proč je Popelka (tady i u nás) tak oblíbená, a na jiné pohádky a filmy se pomalu zapomíná. Napadlo nás, že by to mohlo být zčásti proto, že Popelka je v téhle verzi (která mimochodem v době svého vzniku platila za velmi odvážné a netradičně uchopené zpracování) opravdovou hrdinkou, a ne děvčátkem, co čeká v koutě, až/jestli tam pro něj princ přijde. Kdyby měl člověk popsat, jaká Popelka je, musel by asi mimo jiné říct, že je chytrá, drzá a odvážná. To je, myslím, do života dobrý základ.

Pozdní, ale přesto vánoční

Stejně jako se nedají Vánoce od prosince odpárat v Česku, nedají se ani v Norsku. Počínaje vánoční výzdobou ve městě a koledami v supermarketu až do aleluja, přes vánoční jídla až po pohádky v televizi. Poslyšte tedy krátké povídání o norských Vánocích, kousek po kousku vás provedeme hlavně těmi norskými specifiky.

Jak ví každé malé dítě, Vánoce v českém supermarketu začínají už v říjnu. Norové jsou poněkud konzervativnější (v tomto díky bohu), a tak s koledami nikdo neotravoval skutečně až do prosince. To ale neznamená, že se tu na Vánoce pilně nechystají. Už někdy přibližně od začátku listopadu se totiž začínají v obchodech objevovat speciální vánoční výrobky. Řeknete si: to je toho, však i v Česku se prodávají třebas různé vánoční čokoládičky. Ale Norové nás svou vánoční invencí poněkud zaskočili. Že se objeví speciální vánoční limonáda, no prosím. Ale vánoční paštika? Klobásy? Speciální edice vánočního piva? Tak tohohle jsem si v Česku, alespoň minulé Vánoce, nevšiml.

Začněme tedy třebas od té vánoční limonády (julebrus). Už jste někdy pili žvýkačku z nejlevnějšího lízátka rozpuštěnou v malinovce? My ano. To je jen jedna z mála asociací, které nás nad skleničkou julebrusu napadly. Další byla např. dětská tuti fruti zubní pasta. A tady, vážení, pozor. Když jsme se pokoušeli zavést na tohle téma hovory s našimi norskými kolegy a kolegyněmi, podařilo se nám oběma udělat mírné faux pas. Zeptat se totiž Nora, jestli to s tím julebrusem myslí vážně, a mít u toho ve tváři pobavený výraz, je asi jako pochybovat o kvalitách točené Kofoly. Nejen, že vám váš úsměv neopětují, oni vám i vysvětlí, že při vší úctě k vám julebrus nechutná jako zubní pasta, ale jako Vánoce samy, případně jako jejich dětství. Auvajs. Tak to byl přešlap. Přimělo nás to ale zkusit nahlédnout perly českého potravinářského průmyslu pokud možno střízlivýma očima. Milujou Češi Kofolu, žlutou a malinovku pro jejich vytříbenou chuť, nebo prostě proto, že je za horkých dní lemtali na koupáku, když jim bylo 9 let? Nechutnají snad jako naše dětství? Ale zpět k julebrusu. Ten vyrábějí všechny možné pivovary a prodává se jenom okolo Vánoc. Dá se koupit ve skle i v plastu, od třetinky po dvoulitr. Že jde prostě o srdeční záležitost dokládají i etikety. Však posuďte sami:

Do vánočního hávu se oblečou i plechovky a lahve piva. Obsah vánočních obalů se nazývá vánoční pivo (juleøl) a mělo by jít o nejrůznější speciály. Zatím jsme ještě nestihli odborně okoštovat ani všechny dosud pořízené či jako dárek obdržené „kontrolní vzorky“, ale ty, které jsme zkoušeli, byly rozhodně moc dobrá černá piva. Kdybychom si museli vybrat, jestli budeme žít na julebrusu, nebo na juleølu, máme oba docela jasno.

No a když už jsme v tom alkoholickém opojení, pojďme ještě na svařák. Tedy na gløgg. Od českého svařáku se liší především tím, že to vlastně není víno. Je to hustý, svařákovým kořením ochucený sirup, který můžete smíchat s vodou, s čajem, no a nebo právě s vínem. Takový gløgg med vin už od klasického svařáku vlastně skoro nerozeznáte. Ať už váš nápoj obsahuje alkohol, nebo nikoli, určitě v něm ale budou rozinky a mandle. Ty se prodávají ve speciálním pytlíčku už nasekané a namíchané ve vhodném poměru právě na přisypání do gløggu.

Kdybyste si rádi tenhle nápoj dali na vánočních trzích, nesmíte zapomenout, že přístup k alkoholu je v Norsku poněkud restriktivnější. Takže okolo jediného stánku, který prodával gløgg med vin, byla ohrádka a u vchodu do ní sličná vánoční elfka/vyhazovačka varovala, že s alkoholem ven z ohrádky nikdo nesmí, poněvadž to by páchal trestnou činnost. Dlužno taky podotknout, že si za alkohol v gløggu notně připlatíte. Kelímek slabého odvaru toho, co jsme si později ukuchtili doma, vyšel na 98 NOK. Přepočet ponecháváme ctěnému čtenáři jako domácí cvičení. Našli jsme tu i jednu vychytávku, kterou jsme v Česku ještě neviděli a přitom je náramně praktická:

A co k tomu budeme jíst? Když jsme se už courali po vánočních trzích, proč třebas ne tradiční český, o, pardon, maďarský, trdelník? Jedno jeho kolečko si tu můžete koupit za krásných 20 NOK. No neberte to. Abychom ale nezakrývali celou pravdu, tak prodávali trdelníky i celé a to za 55 NOK, což už je na místní poměry pochopitelná cena.

A něco slaného?

U vánoční játrové paštiky (julepostei) jsme nepoznali chuťový rozdíl od té nevánoční. Klobásy (julepølser) jsou zato skutečně jiné. Ty jsou mimochodem jedním z tradičních štědrovečerních jídel. A jsou moc dobré. No a jestli se od běžné nějak liší vánoční šunka (juleskinke), to nám zůstane pro letošek utajeno. Po pravdě nás odradil její krásně zdobný zelený okraj.

Abyste si všechny tyhle i další vánočňárny mohli dopřát v hojné míře, nasazují supermarkety ukrutné slevy. A tím ukrutné myslíme ceny hluboko pod nákupními. Vánoční zboží je zkrátka velmi účinnou zbraní v boji o zákazníka.

A aby si všichni, stejně jako v Česku, mohli koupit drahé a nepotřebné dárky, zasáhne tady ochotný a mateřský stát. Vše je totiž zařízeno tak, že zaměstnanci před Vánoci a před dobou dovolených dostanou poměrně vyšší mzdu než jindy. Přesné detaily jsou i většině Norů záhadou, ale více méně prostě jiné měsíce platíte trochu vyšší procento z daně, která je pak před Vánoci a před dovolenými snížena (u dovolených je to ještě komplikovanější, ale o tom třeba zase jindy). Stát za některé své méně schopné občany zkrátka spoří na Vánoce a na dovču. Ať chcou, nebo ne.

Skoro to teď vypadá, jako by Norové veškerou svou předvánoční energii vráželi do jídla a pití (ze supermarketu). Nikoli, naskýtají se i možnosti předvánočního společenského vyžití. Na konci listopadu byla vánoční sezóna v Oslu zahájena akcí zvanou Julegrantenning, což jsme tendenčně přeložili jako „zapalování vánočního smrku“ (pro pořádek dodávám, že „tenning“ by se dalo vyložit i jako „rozžíhání“ či „rozsvěcení“, ale to jsme pro nedostatek údernosti zavrhli). To byla super akce. Jak už jsme se dříve zmínili, mají Norové v oblibě průvody. Tenhle vycházel z hlavního nádraží, kde se účastníkům rozdaly pochodně, všichni si připálili a vydali se po hlavní třídě směrem k zámku. Průvod končil na náměstí u nazdobeného vánočního stromku, který se slavnostně v předem stanovenou dobu rozsvítil. (Nutno podotknout, že přímo v tom okamžiku si Anežka zavazovala botu a Pavel se zrovna díval jiným směrem, takže jsme to svým způsobem zmeškali. Ale byli jsme tam! :) Nekonala se tu tedy žádná opatření podobná těm vyplozeným pražskou radnicí, která kvůli zmatení nepřítele a předejití teroristickému útoku odmítla předem oznámit čas rozsvěcení vánočního stromku. Několik desítek tisíc lidí na jednom místě a ještě každý z nich s otevřeným ohněm nějak tady, ve městě s třetinovým podílem přistěhovalců, nedělá nikomu problém. Díky bohu. Ještě týden poté jsme smrděli jako špekáčci, ale stálo to za to.

Zmínit musíme ještě jednu akci, které se Norové před Vánoci hromadně účastní. Tedy tentokrát ne všichni zaráz, ale každý té své. Jde o slávu jménem julebord („vánoční stůl“). Řeknete si, že vánoční večírek máme v Česku taky. To sice jo, ale julebord je trochu jiný. Typický julebord probíhá tak, že se spolu s kolegy z pracoviště odeberete do nějaké restaurace, všichni samozřejmě pro tuto příležitost v oblečení lepším, než jste měli na maturitě, a tam si užijete večeři o několika chodech a případně nějaký doprovodný program. Akčnější kolegové plynule v tom samém oblečení pokračují na alkoholový tah, který si s tím vaším maturitovým taky nezadá.

No a vánočním pohádkám, respektive té jedné specifické, se budeme věnovat příště. Ať se máte na co těšit. Tak.

Abyste ale neplakali, je tu vánoční kvízová otázka. Co myslíte, jak se norsky řeknou Vánoce? A nepodvádět na googlech, jó? :)