Tři oříšky pro Popelku. V článku o norských Vánocích jsme se zmínili o pohádkách a slíbili, že o jedné z nich napíšeme víc. Tady to teda je. Norové Popelku milujou. Přesněji různé generace a různí lidé ji milujou různými způsoby, setkáte se se sentimentem, nostalgií i mírným pobavením. Dívá se ale kde kdo. Příběh o Popelce je samozřejmě tradiční záležitost, Češi ho mají také rádi a stejně tak i mnoho dalších národů. Proč by to zrovna u Norů mělo být něco zvláštního? Jednoznačně proto, že se tu nebavíme o norském filmu o Popelce, ale o kultovní československo-německé koprodukci z roku 1973. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš… Fakt. Na hlavním kanálu veřejnoprávní televize na Štědrý den v jedenáct dopoledne. Do televizního programu na Štědrý den patří bez přestávky už od roku 1975. Někdy je zajímavé přestat se na chvíli fixovat na představu, že celý svět zná české pivo, a zjistit, co vyvážíme doopravdy. Co lidi v jiných státech napadne jako první, když se řekne Česko? Některé Američany možná české pornoherečky, spoustu Norů právě Tři oříšky. Dokladem toho budiž i na norské poměry poměrně rozsáhlé wikipedické heslo.
Vzhledem k tomu, že se jedná o pohádku a že by se tím pádem mohly dívat malé děti, je norská verze dabovaná, nikoli titulkovaná, jak je tu jinak zvykem. Není to ale takový ten „klasický“ český dabing, který si možná představíte. Je to ten druh, který se při převodu do češtiny používá třeba u přírodovědných pořadů. Napřed slyšíte kousíček potichu puštěného originálu, načež přes něj začne mluvit silnější hlas, který vám originál zprostředkuje. Vlastně takové mluvené titulky. Všechny postavy dabuje jeden pán. Ano, i Popelku! Jako důkaz místo slibů přikládáme dva malé vzorky, které jsme pořídili při sledování vánočního vysílání.
U tohoto druhu dabingu jde především o význam, v překladu zůstane pravděpodobně ztraceno ještě víc než u jiných druhů. Repliky jsou v norské adaptaci často zkrácené a slovní hříčky a vtípky vynechané, což nám přišlo škoda – některé by šly. Zároveň jsme nabyli dojmu, že některé škrty nepramenily ani tak z nepřeložitelnosti nebo šetření časem, jako ze snahy se řečenému úmyslně vyhnout. „To u nás umí malá holka“ se tak norsky řekne „to u nás umí každé malé děcko“, „asi pod ním schovává velkej nos“ se řekne „asi má moc ošklivej nos“ a podobně. Taky jsme chvíli mudrovali nad tím, jak se z „kukuřice do ošatky“ staly fazole. Naše nejpravděpodobnější hypotéza je, že Norové znají kukuřici jen jako vařenou na stánku nebo sterilovanou v plechovce. Ale nevíme.
Že se jedná o velký fenomén, který mají všichni jaksi v povědomí, dokládá ze všeho nejlíp lidový zájem o problematiku. Ještě v listopadu se mě na Popelku ptala kolegyně v práci a následně mi vyjevila skutečnost, že o Popelce jakási potrhlá Norka píše blog. Ten obsahuje podrobný popis děje doplněný obřím množstvím fotek, informace o scénáři, hercích, lokacích, záměrech a norském dabérovi (jehož hlas je v Norsku hodně známý), pokus o český text hitovky Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? a jeho anglický překlad, úvahu nad tím, proč se Popelka Norům tak líbí, a v neposlední řadě i střípky o hercích, které prošly z českého bulvárního tisku do toho norského. Však se pokochejte sami, pro nasátí celkového dojmu není znalost norštiny zapotřebí :).
Ještě lepší než výše zmíněný – a vážně míněný – blog jsou parodie, jaké byste nevymysleli. Jak jsme je sledovali, váleli jsme si sice smíchy po zemi, ale zároveň nám to přišlo jaksi nemorální, dělat si srandu z Popelky. No ale dívali jsme se dál. Jeden od pohledu dost možná docela nákladný počin spáchali hlasatelé z hudební stanice NRK P3, kteří humorně pojali klíčové scény a v předvánočním období vypouštěli jedno video každý pátek. Naším oblíbencem se stala vycpaná sova Rozárka. No a pak scéna, kde se Popelka schovává v lese za pařezem.
O krok dál to dotáhl youtubový kanál TVNorge se svou scénkou Popelka používá elektrické spotřebiče:
Ne že by teda ta jejich Popelka nemluvila rusky, ale co se dá dělat. Stručné shrnutí děje:
Macecha: „Popelko, co se flákáš, nemáš co na práci?“
Popelka: „Však mám hotovo, s odsávačkou popela, mikrovlnkou a kuchyňským robotem to trvá nula nula prd.“
Macecha: „Tak se podíváme, co uděláš s tímhle.“
Na čočku vysypanou na podlahu Popelka pošle robotický vysavač.
Macecha: „To se s tebou asi princ nebude chtít oženit, když neumíš pracovat rukama.“
Popelka: „Jedna věc by mi rukama šla...“
...a to je prosím politicky korektní Norsko!
Z neskutečné říše youtubu zpět do reality. Ani tam to totiž není bez zajímavosti. V roce 2014 získalo Česko nehorázné prachy z Norských fondů na digitalizaci a revitalizaci deseti filmů, mezi nimi i Třech oříšků pro Popelku. V norských novinách se zpráva objevila s titulkem Vánoční dárek z Česka. Nová verze se letos poprvé pouštěla v televizi a v půli prosince měla premiéru v norských kinech. Prostě velká věc.
Dost jsme hloubali nad tím, proč je Popelka (tady i u nás) tak oblíbená, a na jiné pohádky a filmy se pomalu zapomíná. Napadlo nás, že by to mohlo být zčásti proto, že Popelka je v téhle verzi (která mimochodem v době svého vzniku platila za velmi odvážné a netradičně uchopené zpracování) opravdovou hrdinkou, a ne děvčátkem, co čeká v koutě, až/jestli tam pro něj princ přijde. Kdyby měl člověk popsat, jaká Popelka je, musel by asi mimo jiné říct, že je chytrá, drzá a odvážná. To je, myslím, do života dobrý základ.
Žádné komentáře:
Okomentovat