Jak jsme se přestěhovali do Norska

Možná patříte mezi těch pár šťastlivců, kteří nemuseli poslouchat, jak celý rok (nebo i dva, že...) vykládáme, že se určitě někam na pár let odstěhujem. A možná jste to celou dobu poslouchali, a nikam jste nás neposlali, což byl zpětně viděno celkem výkon. Tak jako tak jsme teď odstěhovaní, a sice v Oslu.

Předně dáváme na vědomost, že jsme dojeli v pořádku, jakož i naše nepojištěná zavazadla. Jsme tedy živí a zdraví a po mírných peripetiích i ve vlastním (pronajatém) suchu a teple. Nejzákladnější potřeby jsou zajištěny, takže začínáme pomalu kafrat na nedostatky na oněch jemnějších úrovních potřeb, které člověk zjistí, že má, až když je mu jejich naplnění absurdní kombinací samostatně nekonfliktních skutečností odepřeno. O tom ale jindy. Celkově se vážně máme dobře :)

Protože psaní blogísků z cest je z definice poněkud trapné, rádi bychom taky učinili vyjádření, proč ho teda píšeme. Ze dvou důvodů, zdá se mi. Jedním z nich je přehršel nově nabytých či čerstvě oprášených poznatků a možná i vhledů, chcete‑li, které jsou někdy vtipné, jindy zoufalé a ještě jindy tragikomické až absurdnědramatické. Jindy možná prostě jen milé a pozitivní a o to víc bychom je chtěli sdělit (ale možná v sobě nedokážem dostatečně zapřít kafravou českou povahu a budeme na ta pozitiva pozapomínat – proto vězte, jsou a je jich dost). Ať jsou, jaké jsou, jsme jich pěkně plní, což je, jak známo, předstupeň toho začít je troubit do světa. Druhým důvodem je pak to, že bychom oba rádi své dojmy sdělovali nejednomu příjemci, jenomže pak bychom museli většinu času takto věnovaného nabývání jedinečných zážitků (třeba běhání do banky) strávit sezením u emailu. Budem rádi, když nás budete číst, a budem moc rádi, když nám třeba i nějaký ten email pošlete, my zas do té banky nechodíme každý den, že. Navíc nám chybíte, takže kontakt s vámi nás určitě potěší.

Na co se tedy můžete těšit, pokud plánujete zůstat s námi? Budeme průběžně (rozuměj nárazově) přihazovat nějaké fotky a už teď víme, že vás oblažíme na následující témata: Jaké to teda je v té bance? Kolikrát si člověk škrtne bez rodného čísla (rozumějte toho pravého, norského)? Už jste se někdy zúčastnili výběrového řízení na pronájem bytu? Jak získat telefonní číslo pomocí čísla pasu i vlastního šarmu? Co bylo dřív – vejce, nebo slepice? A po kolika kolech se na to Kohoutek vykašlal? Jsou Norové ledabylí? A umí anglicky? Proč mají tak rádi reference? A kdo je dost velkej kovboj na bydlení na Divokém východě Osla? Víte, jak moc jsme rádi, že bydlíme v přírodě, a jak se nám tu líbí?

Možná ještě malá poznámka k tomu, kdo že to vlastně píše. Pavel, nebo Anežka? Jednou ten, podruhé ten, jednou je jeden hlavní a práskne to na sebe a druhý „jen dozvukuje“, jindy to bude naopak. Ono je to i pro nás takové malé cvičení v dělání něčeho tak individuálního, jako je psaní, společně a zároveň se u toho snad nezabijeme.

Těšíte se? Snad jo, protože my se těšíme.