O jménu našeho blogu a tak vůbec o počasí

Možná vám při prvním rozkliknutí odkazu na náš blog proletělo hlavou, jestli my jsme na ty naše neupadli... „Světlo v noci, tma ve dne?“ To jako má být nějaký tajemný, nebo ezoterický, nebo filozofický, nebo jaký? Nebojte se, nebude to tak horké. Zmiňovaným oblastem se nebudeme vyhýbat (minimálně na filozofický nádech dojde určitě), ale nebudeme je ani nutně vyhledávat. Chtěli jsme, aby název našeho blogu měl nějakou spojitost s Norskem, ale ano, máte pravdu, chtěli jsme být i zajímaví. Na přetřes přicházely různé varianty. Například jedna naše kamarádka, co teď bydlí s rodinou v Německu, má blog „Srnka v SRN“ (mimochodem velmi dobrý). Uvažovali jsme sice o parafrázi „Osli v Oslu“, ale nakonec jsme se rozhodli jít do něčeho krapet méně hodnotícího, nad čím by navíc Anežka tolik neohrnovala nos. A jelikož jsem šel zrovna zatáhnout rolety, abychom se trochu vyspali... tadá!

Takže když už jsme to nakousli, pojďme se podívat na to, jak je to s tím světlem (ta druhá část s tmou přijde až za pár měsíců). Chýlí se desátá hodina večerní a venku sice už není světlo jak v pravé poledne, slunce je schované za obzorem, ale stejně by se na zápraží dalo ještě celkem pohodlně číst (na písmena byste neviděli spíš poroto, že byste se klepali zimou, než že byste měli málo světla). Když jsem tu byl na pohovoru a když jsme sem přijeli, přišlo mi to tu se světelnými poměry vlastně skoro stejné jako u nás. „Oslo je ještě hodně na jihu, tak to tu bude skoro jako u nás, nevím, co všichni ti blogeři šílí“, utěšoval jsem se (blogy pro nás totiž byly docela zajímavým neoficiálním zdrojem informací – z té široké škály lepšího i horšího, co je na internetech k mání, nás zaujal například tento: http://www.lifeinnorway.net/author/david-nikel). Jenže to mi nedošlo, že jsme se pohybovali poblíž rovnodennosti. Vtip spočívá v tom, že se liší amplituda té funkce, průsečíky s osou jsou stejné (kdo nevíte, o jaké že to funkci mluvím, nezoufejte, znamená to, že jste vlastně normální)! Jsme tu teď měsíc a tři čtvrtě. Za tu dobu se den prodloužil o neuvěřitelné 4 hodiny a 4 minuty! Pro srovnání, v Brně to bylo za tu samou dobu o 2 hodiny a 39 minut. Dneska tu tedy den trvá 17 hodin a 20 minut (v Brně je to 15 hodin a 33 minut). A 21. června, až bude den nejdelší, si ho tu užijeme krásných 18 hodin a 50 minut (jestli do té doby neumřeme na nedostatek spánku). V ČR bude mít nejdelší den přibližně 16 hodin a 23 minut. A to nesmíme zapomínat, že tu slunci nikdo ještě nevysvětlil, že by po „oficiálním“ západu mělo postupně skutečně přestat svítit, je totiž vidět, i když už je dávno pod obzorem (všechny časové údaje získány z http://www.timeanddate.com/sun). Já mám světlo hodně rád, mám v oblibě velká okna, žárovky v našem bytě v Brně jsou neekologicky silné a vůbec. Ale tohle? Co budu dělat? Na rozdíl od Anežky se budím s ranním světlem. Vypadá to, že ještě budu setsakra vděčný za to malé okno do našeho pokoje, o kterém jsem si myslel, že mi bude vadit.

Světla si tedy užijeme nadbytek, horší to ale bude s teplem. Z toho, co jsem do teď viděl, bych řekl, že vozit si sem kraťasy a sandály bylo vyloženě neuvážené plýtvání místem v batohu. Můj norský kolega v práci mě sice přesvědčuje, že uprostřed léta se tu normálně opalují a koupou v moři, ale můj norský kolega (který ke všemu pochází ze severu Norska!) zároveň sedí u otevřeného okna v krátkém tričku, když já si na druhém konci místnosti přioblékám mikinu. K čemuž Anežka dodává, že jestli je tu někdo zimomřivý typ, Pavel to zrovna není. Je ale pravda, že podmínky se tu asi hodně mění s nadmořskou výškou. Vždycky když vyjedeme z centra (cca 10 m n.m.) k našemu bydlení (380 m n.m.), cítíme znatelné přituhnutí. Tuhle drobnost jsme zapomenuli brát v potaz při plánování jednoho z našich prvních výletů po okolí. Cesta zpět k nám domů vedla přes malý kopeček. Jak to dopadlo ilustruje následující obrázek.

Ano, správně, notný kus zpáteční cesty jsme se bořili v závějích (v teniskách) a doufali jsme, že je vrstva zledovatělého sněhu v hloubce ještě dost pevná, protože to tlumené zurčení vody, která odtávala a odtékala pod závějemi, bylo místy poměrně hlasité... Naštěstí se ani jeden z nás nepropadl do žádného potoka a výlet jsme si hezky užili.

Další zajímavý rys místního počasí je, že se rychle mění. Nevíme, jak je to možné, ale přijde nám, že se rychleji mění z ošklivého na pěkné než obráceně, což je vlastně dobře. Když se tady rozzáří slunce, je se totiž opravdu na co dívat a všechny barvy jsou tak syté, až oči přecházejí (i když to na fotkách třebas není vidět :).